Vyprávění o velké cestě na malém motocyklu.

25 dní na mikro stopětadvacítce přes sedm států.

• Moskva, Petrohrad, Pobaltí
• 5302 kilometrů, 200 litrů benzínu, 1200 fotografií v mobilu
• 25 kapitol, 166 stránek, 130 fotografií, 150615 písmen.

Formát 217(v) x 154(š) mm, 165 stran, pevná šitá vazba.

Jak to začalo:

...barva mě stejně moc nezajímá, jen na tom chromu mi vadí, jak se od něj odráží slunce, takže je vidět i schovaný v křoví. Ale třeba to aspoň na Bajkalu někde v divočině odradí medvědy. Z těch mám fakt velký respekt!

A jako každý rok jsem motocykl na cestu kupoval týden až tři před odjezdem. U BMW je to jedno. Dovezu z Německa, umeju, vyměním náplně, seřídím ventily a synchronizaci klapek, ujedu pár kilometrů po okrese a jedu do Gruzie. Možná lehkomyslnost, možná důvěra v pořádné železo. U mě asi obojí. A vždycky jsem se vrátil v pořádku. Já i motorka. Jeden rok mi na Ukrajině praskla žárovka, a to byla jediná závada. Na těch jejich silnicích...zázrak!

Další rok přijedu z cesty domů, na tachometru mám o sedm tisíc víc, zatlačím BMW R1100GS do dílny a v tu chvíli mi prasklo lanko spojky. Další rok se na BMW R1100RT vracím z podobného výletu a deset kilometrů před Klatovama jde špatně řadit. Malý stojánek se začal opírat do řadičky. Atd.

Zatím jsem na cestě nemusel řešit vážný problém. Také vždy po návratu děkuju Bohu, a vlastně celou cestu se k němu obracím s prosbou, aby jsem se v pořádku a včas vrátil domů. A také motocykl pořád hladím jak živou bytost, aby věděl, že na něj spoléhám a věřím mu!

Vždy to ale bylo BMW. Nyní poprvé malá stopětadvacítka. Jenže nejen malá stopětadvacítka, ale opravdu malá motorka. Tak malá, že se všichni smějí, kam na tom jedu. A taky furt dotazy... jak se na tom sedí a jak je to únavný a kam to vůbec dojede, než se to dočista rozsype.

Takže systém jako každý rok. V červnu koupit a v půlce července odjet. Jenže tentokrát to ještě musím zajet. 1000 km. Času málo. Je sezóna, prodává se, musím makat, na flákání je v tuhle dobu úplně nejmíň času. I když tohle je obor, který mi jde úplně nejlíp, tak přeci jen… musím vydělat něco na cestu.

Zajížďím jak to jde. Z firmy na náměstí do Jednorožce na kafe. Po Šumavě... takový okruh z Klatov, přes Modravu... v pivovaru jedno pivo, pak Volary... na benzíně kafe, v Prachaticích navštívím servis Harley Davidson Franty Binků, na náměstí v Koruně si dám Kulajdu, pak ještě jedno kafe a panna cottu ve Vimperku v cukrárně pod hradem, a přes Kašperky domů. Hezkých 300 km. Do tisíce to ještě dvakrát zopáknu a můžu se pustit do výměny oleje, seřízení ventilů a celkové údržby. Ty EU hadičky s přisáváním vzduchu jsem vyhodil hned...

VYPRODÁNO!