Popis
Tato kniha vypráví příběh Sjaaka Lucassena, jenž strávil 5 let cestou kolem světa na sportovním motocyklu Yamaha R1.
Říkali, že je to nemožné. Říkali, že na sportovní motorce to neprojede. On to ale přesto dokázal. Sám, bez doprovodného týmu. Skrze pouště, bažiny, pralesy, stepi i vysoké hory.
Sjaak ujel téměř 250 000 km, navštívil 75 zemí a zažil nesčetná dobrodružství. Kniha Život na dvou kolech vám dává příležitost prožít s ním jeho maratónskou pouť. Se svými poutavými historkami okořeněnými humorem vás Sjaak dovede do nejvzdálenějších koutů naší planety.
- Napříč Saharou
- Přejezd přes řeku ve vydlabaném kmenu
- Ustavení rychlostního rekordu na největším solném jezeře světa
- Stalinova Cesta kostí
- Motorka jako příruční zavazadlo v ruském letadle
- Výbuch dynamitu v Bolívii
- Cesta na pašerácké lodi s kokainem
- Dech beroucí krajina
- Zamilován do venezuelské krásky
- Fascinující kultury se zvláštními tradicemi
- ...a mnoho dalšího poutavého čtení!
Ukázka:
Za vesnicí se objeví obrovská mračna. „Jak daleko je to na asfaltovou silnici?“ ptám se jednoho muže. „Dvanáct kilometrů,“ odpovídá. Risknu to a ujedu několik kilometrů, než narazím na velmi strmý úsek. Vypnu motor a s pomocí prvního kvaltu jako brzdy se klouzavě sunu dolů ze srázu.
Pod kopcem musím místním zaplatit 1000 franků - cca 2 eura, na údržbu "vozovky". V ceně je i pomoc s vystoupáním na kopec na opačné straně, jenže v půlce kopce je beznadějně uvízlé auto. Rozhodnu se vzít to oklikou, vtom ale začne silně pršet a já pod přístřeškem čekám, až přestane. Poté se s pomocí čtyř chlapů drápu do kopce skrz cestu vysekanou v křovinách. Zadním kolem se bořím hluboko do rozbahněné země, a protože se musím pokusit dostat se silou dopředu, zatímco je motor ve velmi nízkých otáčkách, neustále se vyřazuje rychlost a řetěz rachotí.
Když konečně dosáhnu vrcholu, dopřeji si nejdříve opravdu zaslouženou pauzu, načež se vydávám vstříc poslednímu úseku, který, jak mi sdělují mí pomocníci, měří dvanáct kilometrů. Les kolem nabývá neuvěřitelné krásy, ale cesta, po níž jedu, mi nedovolí si ji plně vychutnat. Musím si setsakra dávat pozor při přejíždění prken mnoha mostů, protože před i za nimi jsou cesty posety výmoly a vyjetými kolejemi, doslova přetékajícími červenohnědou bahnitou břečkou. Dostat se přes ně mi dává pořádně zabrat. Aniž bych je předem zkontroloval, vjíždím přímo do kolejí a Er jednička poskakuje přes velké kameny, které tam lidé naházeli, aby se dostali z bahnitých kaluží, nebo před sebou ve vlnách hrnu kalnou vodu, sahající až k reflektorům.
Cesta utíká pomalu, když se konečně po dvanácti kilometrech dostávám ke stráni poseté velkými kameny. Snažím se držet motorku v pohybu, aniž bych musel řadit. Jde to dobře, dokud mě z rovnováhy nevyhodí velký balvan. Nakonec musím zastavit a snažím se, jak jen můžu, uvést Er jedničku znovu do pohybu. S nespokojeným rachocením to motorka zvládá do chvíle, než se s burácením motoru a prokluzující spojkou zastavuje.
Dávám jí chvilku oddech a pak se probojovávám až k náhorní plošině. Zaparkuji ve stínu a uvazuji uvolněnou spodní kapotáž lanem. Ptám se chlapů, co u cesty mění obložení spojky na své Toyotě Carina, jak daleko je to ještě k asfaltové silnici. „Dvanáct kilometrů...“
O jedenáct kilometrů dále přijíždím totálně zničený do Akaku. Náčelník mi dovoluje postavit stan hned vedle jeho domu (‚Paláce‘, jak je napsáno na zdi). Tento extrémně přátelský pán je oblečen v červeno-bílé pruhované vlněné Santovské čepici se střapci sahajícími mu až k pasu. I jeho se ptám, jak daleko je ta asfaltka. Odpověď není nikterak překvapivá: „Dvanáct kilometrů.“
Následujícího dne, po třinácti ujetých kilometrech a jednom pádu do bahna, draze zaplaceným jedním z blinkrů, konečně přijíždím k tolik vytoužené asfaltové silnici.
Ke konci odpoledne vjíždím do malého městečka jménem Buea, ležícího 1 000 metrů vysoko na úpatí čtyřkilometrové sopky, podle níž nese Kamerun své jméno. Po týdnu naprosté abstinence, tedy s výjimkou jednoho loku palmového vína z plastové láhve od pesticidů, si dopřávám čtyři velké láhve Amstelu a oslavuji tak skutečnost, že právě dnes, uprostřed džungle, jsem dovršil věku 40 let.
Život na dvou kolech - obsah:
- Odjíždím z Evropy
- Cesta na Saharu
- Písek, písek a zase písek
- Cesta do Timbuktu
- Malárie v Mali
- Voodoo a ořechy
- Narozeniny v džungli
- Zajatcem v Kongu
- Ráj v pekle
- Z očí do očí se slony
- Rozloučení s Afrikou
- Na cestě k mocné Amazonce
- Drahý ohňostroj nad Francouzskou Guyanou
- Špinavé ponožky a pět hvězdiček
- Měsíc a oheň na konci světa
- Přírodní síly
- Rekord na bolivijském slaném jezeře
- Tajemné Machu Picchu
- Nebezpečí únosu v Kolumbii
- Legendární Orinoko
- Okraden!
- Na kokainové lodi
- Vzdálené vyhlídky a krátkozrakost
- Milenci opět spolu
- Země strýčka Sama
- Z prašného asfaltu do zimy
- Zimní cesta
- Zločinec
- Cesta na konec silnice
- Mongolští teroristé
- Nákladní mula
- Mrzačka
- Čas zabíjet
- Svoboda – s eskortou
- Ztracený přítel
- Poslední úsek
Autor: Sjaak Lucassen, formát: 125 x 200 mm, 263+8 stran
ISBN 978-80-904636-6-0
JIŽ NENÍ V PRODEJI